Fauna

Křivoklátští živočichové jsou zástupci typické fauny středoevropské teplé lesní     oblasti. Zachovalost původních biotopů, výskyt lesních porostů pralesního charakteru a velké plochy území, na nichž nedošlo v minulosti k odlesnění, to vše podpořilo zachování populací mnoha vzácných, ohrožených a vymírajících druhů živočichů. Druhově nejrozmanitějšími a zároveň nejvíce prozkoumanými skupinami jsou hmyz, měkkýši, pavoukovci a obratlovci. V oblasti lze zachytit určité zoologické gradienty, kdy na východě se nacházejí spíše teplomilné (termofilní) druhy a směrem k jihozápadu přibývá druhů horských (montánních).Výzkum na Křivoklátsku ověřil výskyt 24 kriticky ohrožených, 60 silně ohrožených a 60 ohrožených druhů živočichů.

K typickým obyvatelům skalních biotopů patří některé druhy měkkýšů, např. vrkoč horský (Vertigo alpestris) a vrkoč lesní (V. pusilla), z pavouků skálovka Zelotes puritanus, pavučenka Erigonoplus jarmilae a cedivka Altella bipuncata. Skalní stepi hostí z měkkýšů třeba zrnovku Pupilla triplicata či vřetenatku českou (Alinda biplicata bohemica). Na několika lokalitách zde nalezneme západoevropského pavouka stepníka černonohého (Eresus sandaliatus). Typická hmyzí fauna žije též na rostlinách skalních teras a kamenitých stepí. Jsou to např. všechny naše druhy nosatců potravně vázané na tařici skalní, specializovaný nosateček Oprohinus suturalis žijící na česneku chlumním či nosatčík Apion sedi na rozchodnících. Další druhy nosatčíků pak žijí na čilimníku černajícím nebo na rmenu barvířském, čtyři druhy nosatců se vyskytují v nízké vegetaci skalních stepí. Na skalních výchozech hnízdí výr velký (Bubo bubo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus).

Suchomilné trávníky stepního charakteru, teplomilné bylinné lemy lesních porostů a lesostepi jsou životním prostorem mnohých reliktních druhů mandelinek a dřepčíků. Vyskytuje se zde několik druhů krytohlavů, pontopanonský štítonoš Cassida pannonica a další. Na stepních lokalitách v Lánské oboře nalézáme dřepčíka Longitarsus niger, unikátního nosatčíka Apion rugicolle či vzácného krasečka Aphanisticus pusillus. I motýlí fauna křivoklátských stepí je významná. Žijí zde např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) nebo můra Staurophora celsia, která zde vytváří stabilní populaci, ačkoliv její další výskyt je znám až z jižní Moravy. Byl zde zaznamenán výskyt vzácného vrubounovitého brouka Sisyphus schaefferi. Na pleších žije mnoho druhů sarančí. Herpetofaunu zastupují ještěrky, zejména ještěrka zelená (Lacerta viridis), a užovky, zvláště užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde hnízdí např. pěnice vlašská (Sylvia nisoria), pěnice hnědokřídlá (S. communis) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). V sutích  často sídlí jezevec lesní (Meles meles) nebo liška obecná (Vulpes vulpes).

Pestré lesní ekosystémy vytvářejí vhodné biotopy pro celou řadu významných populací vzácných a faunisticky zajímavých druhů. Jsou to zejména skupiny xylofágního a mykofágního hmyzu. Z čeledi tesaříkovitých brouků (Cerambycidae) žije na Křivoklátsku 137 druhů (v ČR celkem 184), mezi nimi např. tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), t. broskvoňový (Purpuricenus kaehleri) či tesařík Necydalis ulmi. Významným druhem je tesařík Phymatodes pusillus , jehož nominátní forma P. pusillus pusillus byla zjištěna zatím pouze na Křivoklátsku. Z pralesních druhů zde bylo zaznamenáno mnoho vzácných kovaříků nebo zvláště chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita).

Suťové smíšené lesní porosty jsou nejbohatší na výskyt měkkýšů, z nichž se zde setkáme např. s vřetenatkou rovnoústou (Cochlodina orthostoma) a vřetenatkou šedavou (Bulgarica cana). Zoologicky zajímavé jsou též vnitřní prostory drolin nezarostlých lesní vegetací, významná je především promrzající suť s lomikamenem trsnatým (Saxifraga rosacea), kde na jediné lokalitě v ČR žije plachetnatka Porrhomma rosenhaueri. V suťových lesích lze najít celou řadu druhů střevlíkovitých brouků, např. Licinus hoffmannsegi a Cychrus attenuatus. Ve zbytcích jedlových porostů nalezneme tesaříky Pogonocherus ovatus nebo Acanthocinus reticulatus. Z nočních motýlů se zde vyskytují strakáč březový (Endromis versicolora), hřbetozubec Odontosia carmelita, šedavka bučinová (Apamea illyria) a další. Velmi zajímavá jsou kamenná moře, v nichž žijí reliktní druhy sekáčů – žláznatka Nemastoma triste a klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigi). Pouze v tomto biotopu žije střevlíček Leistus montanus.

Xerofilní doubravy na teplých kamenitých stráních hostí velmi zajímavé druhy tesaříků, mandelinek a pavouků. Žije zde např. krytohlav Cryptocephalus octomaculatus, nalezený v Čechách pouze zde a v okolí hradu Krašova. Významný je výskyt pavouků Anyphaena furva a Cetonana laticeps vázaných na povrch kmenů zakrslých dubů. Z ohrožených motýlů zde žije batolec duhový (Apatura iris), b. červený (A. ilia) či bělopásek topolový (Limenitis populi). V bukových a dubových porostech žije náš největší brouk roháč obecný (Lucanus cervus) a již zmíněný tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).

Dubové bučiny jsou hnízdištěm mnoha druhů ptáků, např. luňáka červeného (Milvus milvus), včelojeda lesního (Pernis apivorus) či jestřába lesního (Accipiter gentilis). Z datlovitých zde žije datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud malý (Dendrocopos minor), s. prostřední (Dendrocopos medius), žluna šedá (Picus canus) a ž. zelená (Picus viridis), dále např. krutihlav obecný (Jynx torquilla). Křivoklátsko je také významným hnízdištěm čápa černého (Ciconia nigra), ze sov zde hnízdí kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) či vzácně sýc rousný (Aegolius funereus), z pěvců žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a l. malý (F. parva) a mnoha dalších. Stále významnější se ukazuje výskyt netopýrů, které reprezentují především lesní druhy jako je netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), n. stromový (Nyctalus leisleri) a n. ušatý (Plecotus auritus), byl zde objeven i netopýr menší (Myotis alcathoe). Mezi drobnými savci jsou zajímaví např. plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus). Z velkých obratlovců je dominantním lesním druhem jelen evropský (Cervus elaphus), hojný je srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). V minulosti zde byly vysazeny nepůvodní druhy jako daněk skvrnitý (Dama dama), jelen sika (Cervus nippon) a muflon (Ovis musimon). Vysoké stavy kopytníků mají nepříznivý vliv zejména na exponovaná společenstva, je proto nutné přistoupit k cílené redukci jejich početních stavů.

V malých vodních nádržích, rybníčcích a lesních tůňkách se zachovala přirozená společenstva vodních rostlin a na nich žijících specializovaných živočichů. Jsou to např. fytofágní brouci rákosníčci z rodů Plateumaris a Donacia, v porostech bahničky dřepčík Chaetocnema aerosa, na stulíku nosatečci Phytobius leucogaster a Pelenomus canaliculatus a další. Z obojživelníků je významný výskyt kuňky žlutobřiché (Bombina variegata), tří druhů čolků včetně vzácného čolka velkého (Triturus cristatus), a relativně velké populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) u lesních potůčků a pramenišť.

V Klíčavském potoce žije vzácný velevrub tupý (Unio crassus). Několik nejčistších toků obývá rak kamenáč (Austropotamobius torrentium), v mnoha dalších nalezneme raka říčního (Astacus astacus) a v nádržích raka bahenního (A. leptodactylus). Na jedné izolované lokalitě žije i mihule potoční (Lampetra planeri) a v několika čistých potocích vranka obecná (Cottus gobio) či střevle potoční (Phoxinus phoxinus). V povodí Berounky můžeme ještě stále potkat užovku podplamatou (Natrix tessellata), z dravců lze při tahu zahlédnout orlovce říčního (Pandion haliaetus), vzácně zde hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla). Pod hladinou často loví skorec vodní (Cinclus cinclus) nebo ledňáček říční (Alcedo atthis). Značné problémy působí nárůst početních stavů zdivočelé populace norka amerického (Mustela vison).

Zejména pro řadu ohrožených druhů hmyzu, jako je třeba modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), jsou významným biotopem též různé typy luk. Ve zbytcích druhově bohatých ovsíkových a kostřavových luk přežívají nosatečci Omiamima mollina a Bagous collignensis nebo na chrastavcích kraseček Trachys troglodytes. Typickým biotopem Křivoklátska jsou vlhké a mokré louky, ač často přecházející do nekosených vysokobylinných lad. Na pcháči zelinném (Cirsium oleraceum) tu nalezneme mandelinku Galeruca laticollis a v údolí Klíčavského potoka se daří populaci karpatského nosatce Donus oxalidis. Z ptáků se na lukách vyskytuje místy i chřástal polní (Crex crex) a tam, kde se louky prolínají s poli, žije koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Podmáčené louky jsou vhodným prostředím pro mnohé druhy obojživelníků. Z plazů zde žije ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus).

 

    

 

Správa CHKO Křivoklátsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt