Flóra

Území zasahuje do dvou fytogeografických celků. Č. 32- Křivoklátsko, s typickou hájovou květenou a v jihovýchodní části hojným výskytem druhů teplomilných společenstev, které sem pronikají z termofytika Českého krasu. Svým severním okrajem zabíhá CHKO Křivoklátsko do fytoregionu č. 30- Jesenicko-rakovnická plošina, charakteristická výskytem (pod)horských druhů.

Během podrobného vegetačního a floristického průzkumu, který v posledních dekádách 20.století vedl RNDr. J. Kolbek CSc., bylo zjištěno přes 1800 rostlinných druhů a poddruhů (pozn. srovnej cca 3000 rostlinných druhů a poddruhů pro celou ČR- Kubát 2002).

Současná podoba vegetace Křivoklátska je velmi pestrá. Od začátku čtvrtohor prošla dlouhým vývojem na kterém se podílelo několik velkých činitelů. Hlavním abiotickým faktorem byl říční a vrcholový fenomén ( křivoklátské pleše, zvrat klimatických pásem). Během neolitu se objevuje a sílí vliv biotického faktoru- člověka. Lidé působili na místní krajinu s různou intenzitou.Do lesnatých roklí přítoků napájející Berounku bylo vzhledem ke špatnému přístupu zasahováno nejméně. Suťové lesy (sv. Tilio- Acerion) běžné na strmých svazích v, pro oblast typických, úzce sevřených vlhkých údolích s teplotní inverzí, dnes připomínají pralesy. I sem ovšem člověk zasahoval, jednotlivé stromy často tvoří vícekmeny (pozůstatky pařezin), v některých místech dominují jiné než typické dřeviny, čistě proto, že lépe odolávají sekyře a rychleji zmlazují ( zejména habr obecný-Carpinus betulus), občas chybí jinde běžné druhy (např.lokální absence lísky obecné- Corylus avellana v NPR Vůznice).

Ve středověku rozsáhlé pařeziny pokrývaly lesnaté terasy nad řekou Berounkou ( hojně od Nižbora po N. Jáchymov, přes řeku  až téměř k Sýkořici). Na hlinitých náplavech řeky  se vyvinuly světlé dubové lesy, často s druhově bohatým společenstvem as. Potentillo albae- Quercion, na kyselejším podloží přecházející do as. Molinio arundinaceae- Quercetum až as. Abieti- Quercetum. Na mírně zvlněných plošinách nad Berounkou často přecházejí do kyselého křídla dubohabřin (as. Melampyro nemorosi- Carpinetum). Dubohabřiny vůbec tvoří nejrozšířenější syntaxonomickou jednotku území. Mají velmi proměnlivý charakter, RNDr. Kolbek uvádí v Květeně CHKO Křivoklátsko celkem 9 vegetačních podjednotek!

V některých částech oblasti se plošněji dochovaly porosty bučin, zejména as. Tilio cordatae- Fagetum  a Luzulo- Fagetum (EVL Týřov- Oupořský potok, Zbirožsko). Méně rozšířené jsou acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae- Quercion).Vyloženě lokální záležitostí jsou bory (sv. Dicrano- Pinion), přirozeně se vyskytující na nejxetrémnějších polohách skalnatých výběžků nad Berounkou.

Nižší polohy skalnatých strání nad řekou Berounkou jsou typické suťovými lesy, často s bohatými populacemi chráněného tisu červeného (Taxus baccata). Vrcholové partie těchto kopců pokrývají zakrslé doubravy (as. Sorbo torminalis- Quercetum) místy se rozvolňující do travnatých porostů skalních stepí, které mají speciální místní označení, tzv. „Pleše“.

Vegetace je tu tvořena pestrou mozaikou společenstev (mj. vliv expozice světovým stranám a typu podloží- botanicky nejzajímavější bývají porosty na spilitech a diabázech). Lze tu najít druhově bohaté trávníky sv. Festucion valesiacae či sv. Kolerio- Phleion phleoidis, na místech s mělkým půdním horizontem přecházející do sv. Hyperico perforati- Sclerenthion perennis a sv. Arabidopsion thalianae ( např. PR Kabečnice), vzácně  bohatá vřesoviště sv. Euphorbio- Callunion. Jiným typem přirozeného bezlesí jsou na Křivoklátsku skály a skalní sutě, jedná se zejména o sv. Alysso- Festucion pallentis, sv.Asplenion septentrionalis a sv. Galeopsion segetum.

Podobně zajímavé je i sekundární bezlesí. Maloplošně se zachovaly květnaté louky as. Potentillo albae- Festucetum rubrae z poměrně běžně rozšířeného sv. Arrhenatherion elatioris. V nivách tradičně hospodařených potoků (např. Klíčava) lze najít vlhké louky sv. Calthion palustris s mj. druhy: vstavač májový (Dactylorhiza majalis) nebo upolín nejvyšší (Trollius altissimus), degradací (upuštěním do pravidelného kosení) vznikají tzv. tužebníková lada, často si zachovávající aspoň část své původní druhové pestrosti. Na Křivoklátsku jsou dnes poměrně častá. Velmi zajímavé a druhově pestré jsou porosty sv. Molinion caerulae, recentně, bohužel, dochované ve fragmentech na některých drobných vlhkých lesních loučkách na Točnicku a Zbirožsku. Širolisté xerotermní trávníky sv. Bromion jsou plošněji rozšířeny na JV území, kde místy vstupují do mozaiky s sv. Prunion spinosae,  bodově se vyskytuje na sprašových hlínách u  Hřebečníků.

Během posledních cca 15 let je opět na vzestupu pastva stád (zejména ovcí a skotu) ve volné krajině. Na tento typ managementu vázané porosty sv. Cynosurion lze ovšem na těchto plochách najít málokdy (často vysoká intenzita pastvy na zatravněných polích).

Přestože Křivoklátsko nepatří k oblastem typickým výskytem vodních rostlin, bylo zde zaznamenáno 61 společenstev vodních makrofyt. Jedním z nejhojnějších společenstev je as.Lemnetum minoris, časté v nádržích se stojatou vodou. Významný je nehojný výskyt  as. Utricularietum australis, Nitelletum flexilis a společenstva s rdesty, mj. Potametum pectinati, Potametum obtusifolii a Potametum alpini.  Velmi lokálně tu lze nalézt i některé druhy obnažených den, např. ostřice česká (Carex bohemica) a blatněnka vodní (Limosella aquatica).

Na území se vyskytuje několik desítek  druhů rostlin zákonem chráněných a zařazených do Červeného seznamu ČR. Mezi nejzajímavějšími lze jmenovat drobnou, kriticky ohroženou kapradinku vratičku měsíční (Botrichium matricariifolia) rostoucí v několika populacích ve vlhkých lesích, hořeček ladní pobaltský  (Gentianella campestris subsp.baltica) rostoucí na Křivoklátsku na jediné lokalitě ( v rámci ČR pouze 2 lokality), kapradinku skalní (Woodsia ilvensis) typickou pro některé skalní pleše, stepní druhy koniklec luční český ( Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a česnek tuhý (Allium strictum). Dále vstavač nachový (Orchis purpurea) vyžadující v místních podmínkách světlé křoviny na diabázu, vstavač osmahlý (Orchis ustulata) rostoucí nehojně zjara na některých loukách, kruštík Greuterův (Epipactis greuterii) vyskytující se na  vlhkých dnech údolí, vlhkomilnou ostřici Davallovu (Carex davallina), druhy světlých lesů hvozdík pyšný (Dianthus superbus) a hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus). Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) je v současnosti v oblasti na okraji vymření. 

3 druhy mechorostů patří mezi naturové druhy (směrnice č92/43/EHS): srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus), dvouhrotec zelený (Dicranum viride) a šikoušek zelený (Buxbaumia viridis)

Botanickými zajímavostmi je na Křivoklátsku výskyt karpatského migranta zapalice žluťuchovité ( Isopyrum thalictroides), která tu má jednu velkou a několik drobných mikropopulací a 2 lokality druhu typického pro rašeliniště- rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia).

   

Správa CHKO Křivoklátsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt