Geologie

Geologické podloží Křivoklátska tvoří na většině území břidlice a droby, které se usazovaly na dně starohorního moře. V průběhu usazování břidlic docházelo ještě v podmořském prostředí na různých místech k výlevům sopečných hornin, tzv. spilitů. Ukázkou takovéhoto podmořského výlevu je např. Čertova skála v údolí Berounky.Počátkem prvohor, v období středního kambria, vznikl v okolí Skryjí a Týřovic mělký mořský záliv. Usazovaly se zde pískovce a břidlice, které v sobě pohřbily tehdejší zbytky fauny. Tak vznikla světově proslulá naleziště zkamenělin trilobitů, ramenonožců, ostnokožců i dalších živočichů, jejichž výčet ještě dnes není u konce.Koncem kambria došlo na poruchové linii SV – JZ k mohutným suchozemským výlevům sopečných hornin. Vzniklo tak  asi 5 km široké vulkanické křivoklátsko-rokycanské pásmo, táhnoucí se od Sýkořice k Rokycanům. Z pozdějších geologických dob se na Křivoklátsku do dnes zachovaly pouze dva větší izolované ostrovy ordovických hornin - Velíz a Krušná hora, historicky významné z hlediska těžby železné rudy.

Dnešní podoba Křivoklátska se formovala v průběhu čtvrtohor. Rozhodující vliv na utváření povrchu území, vývoj fauny i flóry měly výkyvy podnebí, opakující se v cyklickém sledu. Křivoklátsko nebylo sice nikdy zaledněné, ale změny podnebí se zde projevovaly velmi významně. Nacházelo se v pásu leduprosté krajiny mezi ledovým štítem severní Evropy a zaledněnými Alpami. Na sklonku staršího terciéru byl povrch Křivoklátska  zarovnán do paroviny s měkkými tvary bez větších skal. Mírnou modelací vodními toky byl postupně vytvářen základ současné vodní sítě. Změnou podnebí ve čtvrtohorách zesílila erozní činnost řek, které vytvořily hluboká údolí, v tvrdých horninách mnohde až skalnaté kaňony. Působením mrazu byl modelován povrch paroviny a na mnoha místech byly obnaženy skalnaté výchozy. V nižších polohách se tvořily činností větru spraše a sprašové hlíny, na úpatí svahů vznikaly svahové hlíny až suťové uloženiny. Během poledové doby (holocénu) se  ojediněle místy vytvořila poměrně mocná ložiska pěnovců (sypkého travertinu) ve tvaru svahových proudů. Z pramenů na prudkých svazích se sráží uhličitan vápenatý (CaCO3) v podobě drobných inkrustací na odumřelých částicích rostlin i na živých mechorostech. Ložiska jsou složena z vrstev světlých pěnovců, lišících se podílem různě hrubé sutě i obsahem humusu nebo tmavěji hnědé hlinité složky. Tyto rozdíly odpovídají změnám prostředí během tvorby ložiska. Bližší výpověď o tomto vývoji poskytují společenstva měkkýšů, jejichž ulity se hojně zachovaly v pěnovcových vrstvách, které tu a tam obsahují i zpevněné polohy s otisky částí rostlin. Jde o výjimečné případy výskytu pramenných vápenců v prostoru budovaném nekarbonátovými horninami.Ukázkový profil pěnovcových vrstev byl prozkoumán v přírodní rezervaci U eremita a je dokladem člověkem neporušeného vývoje. 

Řeka Berounka při svém zahlubování vytvořila podél celého toku četné zákruty tzv. meandry a nápadné ploché stupně, tzv. říční terasy. Přítomnost říčních teras dokumentuje v terénu velké množství velmi dobře opracovaných valounů.  Nejlépe jsou tyto morfologicky významné tvary patrné z vyhlídek na naučné stezce Brdatka, vedoucí z Křivoklátsu do Zbečna.

V průběhu čtvrtohor rozdělilo hluboké údolí Berounky Křivoklátskou vrchovinu na severní, levobřežní část – Lánskou pahorkatinu a jižní, pravobřežní - Zbirožskou vrchovinu. Obě tyto části území Křivoklátska se díky rozdílnému geologickému podkladu vyvíjely odlišně. Zbirožská vrchovina se rozkládá na vulkanických horninách křivoklátsko-rokycanského pásma. Hluboce zařízlá údolí potoků a potůčků tvoří se skalnatými vrcholky kopců a táhlými hřbety intenzivně členitý reliéf. Díky své nesmírné tvarové různorodosti a nepřístupnosti je to nejhodnotnější část dnešního Křivoklátska. Pro Lánskou pahorkatinu je typický spíše mírně členitý povrch na starohorních břidlicích, který směrem k jihu přechází do strmých strání údolí Berounky s řadou strží a roklí.

   

Správa CHKO Křivoklátsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt