Myslivost

Myslivost je lidská činnost, která již od dob raného středověku ovlivňovala oblast Křivoklátska. Rozsáhlé komplexy lesů, krátká vzdálenost od centra sídelního města a bohatství zvěře, to byly důvody, pro které bylo Křivoklátsko vyhledávanou loveckou destinací   českých panovníků, kteří území využívali nejdříve k lovu, později k intenzivnímu mysliveckému hospodaření. Křivoklátsko se vždy vyvíjelo pod značným tlakem zvěře a její přítomnost je třeba vnímat jako charakteristický znak zdejších lesů.

V průběhu let se vyvíjela i myslivost na Křivoklátsku a z pouhého lovectví se postupně stává myslivost. Zvěř je nejen lovena, ale i záměrně zušlechťována, chráněna, krmena a chována. V druhé polovině 16. století byly do obor v oblasti vypuštěni sobi, zubři, kozorožci, kamzíci a svišti. Naštěstí k zdomácnění  uvedených druhů nepřály přírodní podmínky.

Koncem 16. a v průběhu 17. století došlo k vyhubení velkých šelem jako medvěda, vlka a rysa. V dalších stoletích se do křivoklátské přírody dostávají i nepůvodní druhy zvěře jako muflon, daněk skvrnitý, sika japonský nebo norek americký či mývalovec kuní. Od šedesátých let do první poloviny devadesátých let 20.století hovoříme o tzv. „zlatém věku české myslivosti“. Uvedené období bylo charakteristické hojně zazvěřenými revíry drobnou a spárkatou zvěří, byl propagován lidový charakter myslivosti a docházelo k upřednostňování zájmů myslivosti na úkor lesního a zemědělského hospodaření.

Většinu křivoklátských lesů zaujímaly režijní honitby lesních závodů Středočeských státních lesů. Okrajové části lesů a polní enklávy měla v pronájmu myslivecká sdružení. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století došlo vlivem chemizace a velkoplošného zemědělského hospodaří k prudkému poklesu početních stavů zajíců, bažantů a koroptví. Z oblasti zcela vymizel tetřívek a tetřev. Naproti tomu  se neúměrně rozrůstaly populace některých druhů spárkaté zvěře zejména  mufloní, jelení a černé.

Nárůst početních stavů spárkaté zvěře ssebou přinesl i značně vysoké škody na lesních porostech, zejména škody loupáním a okusem na uměle založených kulturách  a přirozeném zmlazení listnatých dřevin. V devadesátých letech 20. století dochází k navracení majetků původním majitelům a přijetí novely zákona o myslivosti. V roce 1993 dochází k rozpadu velkých honiteb. Velké režijní honitby byly rozdrobeny na celky o výměře 500 – 1000 ha a pronajaty občanským sdružením, firmám nebo soukromým osobám. Ostatní pozemky byly zahrnuty do honebních společenstev. Do roku 2000 došlo k poklesu početních stavů spárkaté zvěře vlivem intenzivního lovu nových nájemců honiteb. V roce 2001 byla přijata další novela zákona o myslivosti a v roce 2003 došlo v rámci implementace nové legislativy ke znatelným úpravám hranic honiteb, při kterých byla prosazována zejména vlastnická práva na úkor migračních a biologických potřeb zvěře. Od roku 2004 do současnosti  početní stavy spárkaté zvěře vzrostly na neúnosnou mez, což se odrazilo na vysokých škodách na lesních a zemědělských pozemcích. Velký nárůst byl zaznamenán u početních stavů zvěře jelení a to jak evropské, tak siky, mufloní, dančí, černé a srnčí.

V současné době je na území CHKO Křivoklátsko uznáno 77 honiteb, z toho jedna obora. V  honitbách (mimo Lánské obory) jsou stanoveny normované stavy pro zvěř jelena evropského 369 ks, srnce obecného 2842 ks, daňka skvrnitého 51 ks, siky japonského 10 ks, muflona 102 ks, prasete divokého 124 ks, zajíce polního 4926 ks a bažanta obecného 3469 ks.

V Lánské oboře, jejíž výměra činí 3000 ha jsou stanoveny normované stavy pro zvěř jelena evropského 350 ks, siky japonského 300 ks, sika Dybowského  50 ks, daňka skvrnitého 300 ks, muflona 250 ks, prasete divokého 50 ks.

 

Skutečnost, že vysoké početní stavy spárkaté zvěře vážně poškozují lesní ekosystémy a snižují biodiverzitu přírody na Křivoklátsku  dokazuje i studie s názvem „Inventarizace škod zvěří v lesních porostech“, jejíž zpracování zadala Správa CHKO Křivoklátsko v roce 2010. Inventarizaci zpracoval Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER), který má s danou problematikou četné zkušenosti.  Ze závěru díla vyplývá, že poškození porostů zvěří okusem i loupáním (ohryzem) dosahuje značného rozsahu a intenzity zejména v centrální části CHKO Křivoklátsko v lokalitách s výskytem nejcennějších biotopů. Dále, že škodami zvěří jsou poškozeny více jak tři čtvrtiny listnatých dřevin, což je vysoko nad republikovým průměrem. Vysoká míra poškození je zaznamenána i na porostech jehličnatých. Studie též poukazuje na to, že vysoké škody zvěří jsou i přes aplikovaná ochranná opatření (nátěry terminálních vrcholků repelenty a stavby oplocenek). Taková ochrana lesa se však jeví jako nedostatečná.

Jediným skutečným opatřením jak škody zvěří snížit na únosnou mez je výrazné snížení početních stavů spárkaté zvěře. Tohoto lze však docílit pouze tehdy, bude –li se provádět její objektivní sčítání a následně pak budou plány lovu sestavovány takovým způsobem, aby byla lovena především zvěř samičí a mladá.

 

Správa CHKO Křivoklátsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt