Zemědělství

Nejstarší známé zemědělské osídlení Křivoklátska se váže k příchodu Keltů, konkrétně kmene Bójů na toto území zhruba v polovině 4. století před naším letopočtem. Jejich osady a usedlosti se rozkládaly uprostřed polí a luk obklopených lesem a zemědělskou produkcí zásobovaly i hradiště a později velká sídliště, zvaná oppida. Keltové obdělávali půdu už i železným nářadím. V popředí jejich zájmu bylo pěstování pšenice a ječmene, v menší míře ovsa, žita a prosa. Z archeologických výzkumů vyplývá, že oblast Křivoklátska byla v této době zemědělsky obdělávána.

Ve středověku pokrývaly Křivoklátsko naopak převážně lesy, bohaté na zvěř. Osídlení bylo řídké a území sloužilo jako „přemyslovský lovecký hvozd“. Postupná kolonizace se odbývala především ve směru od severovýchodu, podél přístupové cesty od Prahy a na západní části území, od Rakovníka k řece Mži, v oblasti dnešního Slabecka. Ostatní část území byla za českých králů především loveckým revírem, jen okolo vsí, dvorců a hradů byla vždy část půdy obdělávána. Běžně se provozovala pastva v lese, hrabalo se listí na podestýlku. Polní hospodaření se omezovalo na úhorový systém s nízkou produkcí. Na větším rozvoji zemědělství neměla koruna žádný zájem.

Po bitvě na Bílé Hoře a skončení Třicetileté války bylo území značně zpustošené, mnoho obcí zaniklo. Císařský rod Habsburků neměl o křivoklátské panství zájem a tak je napřed zastavil a posléze prodal. Novými majiteli se stali Valdštejnové, kteří je začali pomalu zvelebovat, např. zakázali pastvu v mladých lesních porostech, soustředili zvěř do obor apod. Hlavní rozvoj přišel poté, co Křivoklátsko vyženili Fürstenberkové v roce 1733. Ti přivedli na Křivoklátsko vzdělané odborníky ze svého panství ve Würtenbergsku a začali zde prosazovat moderní zemědělské metody a plánovitý systém hospodaření. Rozšiřovali chov ovcí a skotu vlastního plemene a po větrné kalamitě v polovině 18. století významně rozšířili polní enklávy mezi lesy. Na těchto nových plochách pak postavili velké moderní hospodářské dvory – Karlov, Emilov, Filipov (dnes Požáry), Maxov (dnes Doupno), Amálii a další. Pozemky byly děleny cestami s alejemi ovocných stromů, na slunných svazích byly vysázeny ovocné sady. U každého dvora byl zřízen lihovar, kterých bylo celkem deset a na panství bylo také sedm pivovarů. Pěstování chmele však na Křivoklátsku nebylo úspěšné.

Byly zavedeny nové odrůdy, úhorový systém byl převeden na rotační, s plánovaným osevním postupem. Bylo zavedeno pěstování nových plodin a odrůd, hlavně jetele červeného, který umožnil změnit systém chovu skotu a z pastvy přejít k ustájení ve chlévech. Nahromaděná chlévská mrva pak umožnila zlepšit systém hnojení orné půdy a pěstovat výkonnější odrůdy, např. brambory sázené z oček, krmnou řepu apod. Aby zvýšili úroveň zemědělského hospodaření i na polích svých poddaných, poskytovali jim Fürstenberkové odbornou pomoc i osivo nových plodin zdarma a učili je moderním metodám. Chov ovcí ustupoval vlivem zámořské levné konkurence do pozadí, takže se uvolnily další plochy k zornění a výnosy na polích velkostatku dál vrůstaly. Zavádělo se pěstování cukrovky, vojtěšky, kukuřice. Kromě lihovarnictví se rozvíjelo i sýrařství, sušárenství brambor a další obory. Ve druhé polovině 19. století bylo zemědělství na Křivoklátsku na špičkové úrovni. A to nejen na velkostatku, ale ani sedláci zde nehospodařili špatně.

Po vzniku samostatné Československé republiky přišla pozemková reforma, která velkostatek rozdělila na mnoho samostatných celků, z nichž část převzali noví hospodáři a několik jich zůstalo v majetku státu. V roce 1929 prodali Fürstenberkové zbytek panství státu a odešli zpět do Donaueschingen. To byl konec odborně vedeného zemědělského podniku, který pak dovršila padesátá a šedesátá léta 20. století, kdy stát nedokázal zděděný majetek ani udržovat. Postupně dochází k opětnému slučování do jednoho podniku. Ostatní individuální hospodářství jsou kolektivizována napřed do malých JZD, později ve větší a větší družstva a mnohá nakonec zestátněna a sloučena se státním statkem. Výnosy plodin i užitkovost hospodářských zvířat sice rostou, ale za cenu vysokých dávek průmyslových hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin, nebo zlepšováním genetického základu stáda. Staré a neudržované budovy statků chátrají a jsou nahrazovány moderními objekty, které nerespektují požadavky na tvorbu krajiny a vytvářejí ve venkovském prostředí nové dominanty. Dochází ke zcelování bloků orné půdy, bez ohledu na erozní ohrožení, půdní a terénní podmínky, k rozorání trvalých travních porostů v nivách potoků a řeky Berounky. Po vyhlášení CHKO Křivoklátsko, kdy zabírala zemědělská půda cca 1/3 plochy, se postupně podařilo zpomalit některé pro krajinu a přírodu nepříznivé trendy, ale přesto se projevily mnohé důsledky zemědělské velkovýroby, jako dramatický úbytek stavů drobné zvěře, hmyzu a ptactva v zemědělsky obhospodařované krajině. Jen ztěžka se dařilo prosadit vhodnější způsoby hospodaření. Socialistické velkovýrobní zemědělství poznamenalo tvář Křivoklátska dost výrazně, především tím, že prakticky zahladilo poslední stopy po moudrém a přitom moderním hospodaření generací předchozích.

Transformace zemědělství, návrat soukromého vlastnictví a nové tržní ekonomické poměry nejsou pro zlepšení stavu zemědělské krajiny v CHKO Křivoklátsko příliš příznivé. Přírodní, klimatické i geografické podmínky zařazují většinu Křivoklátska mezi tzv. málo příznivé oblasti (LFA) a místním hospodářům se jen těžko daří nalézt ekonomicky přijatelné způsoby hospodaření. Vlastníků půdy je mnoho, ale hospodářů málo. A tak existují velké rozdíly mezi stavem zemědělství v konkrétních lokalitách. Tam kde hospodaří velké podniky, ale i někteří soukromníci je stav krajiny často horší než před transformací. Osevní postupy se omezují na dvě až tři plodiny, vzhledem ke snížení stavů hospodářských zvířat se prakticky nehnojí organickými hnojivy a na většině ploch nedošlo ani ke zmenšení půdních bloků, spíš naopak. To váže i na používanou mechanizaci, vesměs velkovýrobní, vybavenou agregáty s širokým záběrem. I dnes se místy projevují snahy o další likvidaci rozptýlené zeleně, rozorávání mezí a rušení všech prvků, které brání velkovýrobní technologii.

Kde hospodaří jednotlivci a malé farmy je stav většinou lepší, ale zdaleka ne optimální. Např. na Slabecku byla velká část orné půdy zatravněna pro pastvu skotu. Mnohde hospodáři využívají půdu jen kvůli dotacím nebo nadšenci chovající koně pro rekreační využití. Mnohé méně přístupné a zemědělsky neatraktivní plochy však zarůstají plevelem a náletovými dřevinami. Ekologické zemědělství se prosazuje pomalu, i když poslední dobou nadějně.

Sila, seníky, stáje a další stavby z doby socialismu chátrají, jen některé jsou udržovány a využity. Dvory Amálie a Požáry, které vlastní Česká zemědělská univerzita jsou dobře udržované, také Karlov se začíná pod soukromým majitelem pomalu vracet k zašlé slávě. Maxov a Emilov chátrají a čekají na nové využití. Statek Míče byl rekonstruován, a to především k účelům cestovního ruchu. Část těch nevýznamnějších z pohledu ochrany přírody se daří udržovat pomocí dotací z programů Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství.

Budoucnost zemědělství na území CHKO Křivoklátsko není momentálně příliš optimistická. Záleží nejen na dopadu společné zemědělské politiky EU do zdejších podmínek, ale především na tom, zda se najdou schopní a dobří hospodáři, kteří dokáží v podmínkách CHKO nalézt nový vztah k půdě a krajině i k dědictví předků a tvořivě je rozvíjet.

 

   

Správa CHKO Křivoklátsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt